Nedávno jsme byli s manželem zase po delší době v divadle. Měli jsme tak trochu nucenou přestávku, protože se nám narodil synek a nebylo komu ho svěřit na hlídání. Manžel se mě, jako ostatně pokaždé, ptal, co si má vzít na sebe. Vzhledem k tomu, že nemáme tolik příležitostí si někam vyrazit, jsem mu doporučila oblek. Hra nebyla v divadle na hlavní scéně, ale na menší, klubové, proto se rozhodl vyrazit bez kravaty. Když jsme byli na místě, podivili jsme se, jak oděvní etiketa zase trochu víc upadá. Na jednu stranu je dobře, že si lidé mohou svobodně vybrat, co si obléknou a v čem se cítí pohodlně, ale na druhou by měli rozlišovat, kam jdou a podle toho oblečení uzpůsobit. Dnes není vůbec výjimkou, že muži dorazí do divadla v sepraných džínách a vytahaném triku nebo svetru.

Ženy často v neupravených, mastných vlasech a podivných oděvních kreacích.
Kulturní zážitek by měl být něco výjimečného, co si jde člověk vychutnat jednou za čas, spojí s tím i večeři nebo posezení u kávy, či sklenky vína a měl by se výjimečně i obléknout. Existují samozřejmě představení pod širým nebem, hlavně v letních měsících nebo v různých stanech a jiných alternativních prostorách, kde se na etiketu v oblékání nijak zvlášť nehledí a jde hlavně o to, aby vám bylo teplo, nebo jste přežili případný déšť, či jiné rozmary počasí a prostředí.

Pokud se ale rozhodneme vyrazit na klasické představení, do tradičního divadelního prostředí, případně do opery nebo baletu, je třeba se na to připravit. I když nemáme vhodné oblečení doma a jedná se třeba pro nás o jednorázovou situaci, můžeme si vhodný oblek nebo šaty s předstihem vypůjčit. Ať už v půjčovně společenských oděvů nebo od kamarádů, či příbuzných.
Móda není všechno, ale vzdáváme tím hold i samotným umělcům a prostředí, v němž se kulturní představení odehrává.